Přeskočit na obsah

Jaromír Nohavica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo Nohavica. Tento článek je o zpěváku Jaromíru Nohavicovi. O dalších významech pojednává článek Nohavica (rozcestník).
Jaromír Nohavica
Jaromír Nohavica (2019)
Jaromír Nohavica (2019)
Základní informace
Narození7. června 1953 (71 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PůvodČeskoslovensko
Žánryfolk, folk rock
Povolánímuzikant
Nástrojekytara, bajan a hlas
Aktivní rokypísničkář od 1982
OceněníPremio Tenco (2011)
medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017)
Puškinova medaile (2018)
Manžel(ka)Martina Nohavicová
DětiLenka a Jakub
SídloOstrava
PodpisPodpis
Webwww.nohavica.cz
Významný nástroj
kytara, heligonka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaromír Nohavica

Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý[2] zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.

Veřejně začal vystupovat v  roce 1982. V osmdesátých letech se o  něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984+, 1987+ a 2022.[9][10]

Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.

Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Populární jsou jeho živá vystoupení[12] („Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete“). V dubnu 2009 třikrát vyprodal pražskou Lucernu.[13] Byl prvním českým interpretem, který O2 arenu, jednu z největších multifunkčních hal v Evropě, vyprodal dvakrát za sebou (2013).[14] V roce 2017 vystoupil v pražské O2 areně (Hanba sláva,[15] 2017).[16]

Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[17][18] Ostravian Pie, 2008),[19] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Dokud se zpívá, 1984,[20] Těšínská, 1994).[21] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, 1985)[22] – dceru Lenku (Pro malou Lenku, 1984)[23] a syna Jakuba (O Jakubovi, 1982).[24] Podle Nohavici je pro každého důležité najít své indiánské jméno. Když ho člověk najde, tak ví, kdo je, proč tady je a kam jde. Jeho jméno není moc, ale není to ani málo: Ten, který skládá a zpívá písně.[25][26][27][28][29][30]

Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[31][32] (Fotbal, 1984,[33] Mám jizvu na rtu, 2008,[34] Bazaly, 2011),[35] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[36] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[37] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[38][39] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[40] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[41] Věnuje se sběratelství dětských her[42] nebo starých zpěvníků z celého světa;[43] část sbírky zpěvníků byla v roce 2007 vystavena v Ostravském muzeu,[44] od začátku února[45] do 10. dubna.

Jeho literárním oblíbencem je například Bohumil Hrabal či Jiří Suchý.[46]

Spolupráce s fanoušky po internetu

[editovat | editovat zdroj]

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[47] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[48] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[49] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[50] Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[51][52] sedmnáct „popěvků jen tak."[53]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Plánka, koncert Poruba, 2019

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[54] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[55]

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
Alba
Rok Studiová Koncertní Kompilace, (reedice) Spoluúčasti
1985 Cesty (5) EP
1988 Darmoděj LP;
Písně pro V. V. 2EP
1989 Osmá barva duhy MC Folkové Vánoce
1990 V tom roce pitomém Folkfórum – spolu…
1991 Morava '91;
Folkový kolotoč I.
1992 Šťastné a veselé…
1993 Mikymauzoleum Česká mše vánoční;
Vita '93
1994 Tři čuníci (Osmá barva duhy CD)
1995 Darmoděj a další
1996 Divné století Hudba bez bariér;
Králíci, ptáci a hvězdy
1998 Koncert – s Kapelou (3× Jarek Nohavica) Pavlína Jíšová;
Neřež
1999 Sloni v porcelánu I.
2000 Moje smutné srdce
2002 Sešli se I.;
Rok ďábla (Soundtrack)
2003 Babylon Romeo a Julie[56][57]
2004 Těšínské niebo
2005 Havěť všelijaká
2006 Pražská pálená;[58]
Doma CD+DVD;
Od Jarka pod stromeček[59] 		Strážce plamene[60][61]
2007 (Box 4 CD) 50 miniatur[62][63]
2008 Ikarus;
Z pódia DVD[64] 		20ers[65][66][67]
2009 Virtuálky[68] V Lucerně CD+DVD, BD (Platinová kolekce) Moravský folk v Lucerně
2010 Virtuálky 2[69] Mlýnské kolo v srdci mém
[70][71][72][73][74]
2011 Adventní koncert DVD[75]
2012 Virtuálky 3;[76]
Tak mě tu máš 		Koncerty 1982 a 1984;
Půlnoční trolejbus DVD[77] 		Inzerát
2013 Tenkrát;[78]
Kometa[79]
2014 Jarek Nohavica a přátelé Příběhy písní[80][81]
2015 Miláček žen a vetešníků[82][83]
2016 Muzzikanti (Soundtrack)[84]
2017 Poruba
2018 V Gongu
2020 Máma mi na krk dala klíč Folk Swings CD[85][86]
2023 Šťastný/Žáček[87][88][89]
Těšínské niebo: Radovan Lipus, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher-Buchtová a Tomáš Kočko
Výběry (výběr)
  • Folk & country hity 1998[90] (Až To Se Mnu Sekne)[91]
  • Nejhezčí folkové písničky, 1998[92] (Kometa,[93] Až To Se Mnu Sekne)[91]
  • Barvy českého folku, 1999[94] (Petěrburg,[95] Těšínská,[96] Až To Se Mnu Sekne,[91] Zatanči,[97] Mikymauz)[98]
  • Nejhezčí folkové písničky 2, 1999[99] (Cukrářská bossanova,[100] Ženy)[101]
  • Hitparáda 90. let, 2005[102] (Jdou po mě, jdou)[103]
  • Písně sametové revoluce, 2015[104] (Když mě brali za vojáka, 1982)[105]

Ke konci roku 2023 uváděl digitální servis Supraphonu celkem 143 alb, z toho 23 stěžejních.[106]

Filmy

[editovat | editovat zdroj]
Hrané filmy
Dokumentární filmy

Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).

Televizní a rozhlasové pořady

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
Zpěvníky

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]

Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[191]

Přebásnění operních libret[192]
Muzikály[192]

Ohlasy

[editovat | editovat zdroj]
graffiti ve Varšavě

Ankety, ocenění, nominace

[editovat | editovat zdroj]

Jako první český umělec obdržel roku 2011 italskou hudební cenu Premio Tenco.[205] Ocitl se tím v sousedství osobností, které mu byly dříve či později inspirací, například Okudžava; Vysockij – Píseň pro V.V. (1987),[206] Cohen – Danse macabre (1996).[207] Cena se předává v San Remu – Pohlednice ze San Rema (13.11.2011)[208] na albu Virtuálky 3.

Nohavicův rukopis (2006)
graffiti v Ostravě (2013)

Odraz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[253][254]

V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[255][256]

Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[257][258]

Nohavicovy písně v polských překladech v podání různých umělců na dvojalbu Świat według Nohavicy byly vydány koncem listopadu 2008.[259][260][261] O rok později získalo v Polsku toto album cover verzí status zlaté desky.[262]

Kanaďan Mark Landry postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Vznikla tak kniha (+ 2 CD) Jarek Nohavica – Songbook (2009), která obsahuje 64 písní s melodiemi a akordovými značkami.[263] O rok později vyšel druhý díl s dětskými písněmi, Jarek Nohavica – Songbook 2 for Kids.[264][265]

Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[266] Sebeironicky[267] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[268][269]

V divadelní hře KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít[270][271] (Divadélko D21,[272] od 16. června 2014[273] do 12. června 2023)[274] použil Jiří Ondra zlomky Krylových a Nohavicových textů pro inscenovaný dialog mezi těmito bardy.

Marian Opania sestavil z polských překladů písní Leonarda Cohena a Jarka Nohavici dvojalbum Opania: Cohen/Nohavica (2015).[275][276][1][277]

Kapela NaDen hrávala Nohavicovy písně.[278][279] Například v Kraslicích s nimi podpořila prezentaci organizací Člověk v tísni o.p.s. a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Aktiv Kraslice.[280]

Choreograf Petr Zuska se rozloučil s pozicí uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze dílem Sólo pro nás dva.[281][282][283] Taneční inscenace, volně navazující na předchozí Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři z roku 2007,[284][285] je postavena na hudbě a textech Beaty Bocek a Jaromíra Nohavici.[285][286] Balet měl premiéru 15. a 16. června 2017 na Nové scéně Národního Divadla v Praze.[287][288][289]

V březnu 2018 uvedlo brněnské Divadlo Radost inscenaci Kabaret Nohavica: Barevné korálky na šňůrce v režii Vlastimila Pešky.[290]

V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[291][292][293]

Polské divadlo Teatr Rozrywki ve slezském Chořově uvedlo v roce 2021 hudební představení Piekło i Raj (Peklo a ráj).[294] Scenárista a režisér Krzysztof Prus vybral a propojil jednadvacet[295] Nohavicovych písní do uceleného příběhu. Představení mělo premiéru 29. května;[296] osmá repríza se konala 7. listopadu 2021.[297] Marta Odziomek citovala v  recenzi pro Gazeta Wyborcza Nohavicovo vyjádření vděčnosti: „Tvůrci postavili nádherný dům z cihliček mých písní.“[296]

V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[298] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[299]

Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[300] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[301]

K autorovým 70. narozeninám aktualizoval biolog Richard Nádvorník text songu Halelujá.[302]

Nedoporučení, zákazy a rušení

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[303] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po (tehdy nezbytném, později nepředstavitelném) schválení programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.

Osmdesátá léta
  • V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku.[304] Zmíněny byly písně Halelujá,[305] „Metro“ (Písnička o moskevském metru Bulata Okudžavy)[306] a „Jak se tak zmenšujou byty a pokoje“ (Blues o malých bytech).[307] Veřejné vystupování mohl nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[304] Začal připravovat písně pro schvalování nového programu. Koncem léta, na festivalu Folková Lipnice 1984, s úsměvem na rtech uvedl v rozhovoru, že kvalifikaci má pořád, ale nemá schválený program, což znamená, že sice může dostat za vystoupení honorář, ale nemůže vystupovat.[308]
    V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila.[304] Zde byla zmínka o dvou nových „závadných“ písních Cukrářská bossanova[309] a Píseň zhrzeného trampa;[310] píseň Krajina po bitvě[311] měla „nesprávný pacifistický přístup.“[304] V tutéž dobu, kdy byl Nohavica „deportován“ z Plzně[312] (Porta, červenec 1985, za závadnou označena i Bláznivá Markéta),[313] byl na portovním stánku nakladatelství Panton v prodeji jeho první „singl“ Cesty (5).[314][315]
    Koncem roku se Nohavicovo jméno poprvé objevilo v jednom z exilových časopisů (Svědectví XIX/76).[316][317][318][319] Kromě zmínky v Tigridově úvodníku[320] a v článku Folkové rozjímaní[321] („brněnský“ autor podepsaný –gfm–, tedy „pražský“ Vladimír Hanzel)[322][323] bylo otištěno pět písní.[324] A výsledek se brzy dostavil, začátkem roku 1986 byl Nohavica předvolán k výslechu.
    Období od jara 1984 do podzimu 1986 lemují dva dobové rozhovory v týdeníku Mladý svět.[325][326]
  • Po schválení nového scénáře koncertů obnovila agentura KKS zprostředkování v říjnu 1986.[327] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[328] 2. dubna 1987, tedy po necelém půlroce, byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[329] Na Folkové Lipnici 1987 zazpíval píseň To nechte být[330] věnovanou Václavu Havlovi,[331] který se tam ukázal o rok později.[332][333] Akce „Harta'89“ (folkový koncert ve Vrchlabí), která se měla konat 18. listopadu 1989, povolená na začátku října, byla začátkem listopadu „z úřední moci městského národního výboru zrušena.“[334]
2022
  • V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[249] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[335]
  • Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[353] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[354] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[354][355] (8. 3. 2022) je uvedeno:
    • „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[356]
    • „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[356]
    • „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[304] píseň Rakety z listopadu 1983);[356]
    • „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!) – Pozdější prosbu o vysvětlení škola oslyšela.[357]

Mediální kauzy

[editovat | editovat zdroj]
„ …nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny… “
— Jaromír Nohavica, Halelujá (1983)[358][359][302]


Archivy Státní bezpečnosti

Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[305][360] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[361] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[362][363]

Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56;[364] v téže době měl „náhodně vybraný vzorek“ tria Pode Bal stejnou interpretaci.[365][366][367][368] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[369] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[370][369][371] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[369] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[372] na svých stránkách.[371] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „prověřeného“ „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[373] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[373][371] „Záznam“[374] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[375] je datován 21. 8. 1989.[374] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[363] vložil v článku v Respektu (2006)[376][377] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[378] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[374] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[371] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[379][380] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[377][360] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[379][381] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[382] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75091 (1. 3. 1989),[383][384] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[383][385] přičemž autor (Liberda) zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[386][387] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[370] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[382] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[388][389][390][391][374][360] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[392] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[393][394] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více než 66 rozhovorů.[395] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[396] a to publikováním různých klišé[397] či historek[398] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[398] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[398][397][399][400][401] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[402] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[403] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[404][397][405] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[406] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[52] Johana Hovorková poukázala na míru jeho údajného udávání (rovněž listopad 2022).[407] Podobné fámy kolovaly již od osmdesátých let.[408]

Fotografie

Při náhodném setkání v ostravském Globusu udělal Tomio Okamura společnou fotku (25. července 2017).[409][410][411]

Puškinova medaile

Prezidentem Ruské federace, který uděluje Puškinovu medaili, byl 4. listopadu 2018 Vladimír Putin.[245][412][249][413][414][415][416]

Uherský Brod

Zastupitelé v Uherském Brodě přesunuli v prosinci roku 2021 jedenadvacet milionů korun do Sberbank (14.12.2021, 532/Z20/21);[417][418] v souvislosti s uzavřením banky 25. února 2022[417] chtěli radní města učinit politické gesto: po utopení peněz v bance Ruské federace mělo gesto směřovat k prezidentovi Ruské federace (14.3.2022, kontroverzní doporučení na zrušení Nohavicova koncertu).[419] Na základě tohoto doporučení radních Uherského Brodu[420][421] rozhodl ředitel Domu kultury Radek Srnec o zrušení vyprodaného koncertu[421][422] se slovy: „Kdybych koncert nezrušil, už bych nebyl ředitelem;“[422] po tomto zrušení (v České republice a v roce 2022 jediném) čelil ředitel ostré a rozsáhlé kritice.[422][423]

Čtyřicet let na scéně

V Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě, ke čtyřicátému výročí od prvního vystoupení (25. března 1982), se uskutečnil Nohavicův koncert (25. března 2022).[424] Současně se jednalo o benefici, jejíž výtěžek zaslal pořadatel na pomoc Ukrajině.[424] Nohavica přispěl již dříve (2. března 2022 prostřednictvím sbírky Člověka v tísni,[424] dva dny poté zajistil ubytování),[425] i později (například 5. května 2022 v Bílovci).[426] Šimon Pánek se svěřil Veronice Sedláčkové v pořadu „Ptám se já“ pro Seznam Zprávy, že sbírka „SOS Ukrajina Člověk v tísni“ je otevřená, takže odmítnutí daru (by) bylo nezákonné.[427] Média, v čele s Četkou, takové anonymní nezákonné „odmítnutí“ zaujalo.[428][429][430][431][432]

S pozdější hypotézou moderátora Jana Bumby „Když se do titulku napíše ’Nohavica,‘ tak je to clickbait“ vyjádřil souhlas redaktor Jiří Peňás.[433][434]

„ Všecko je bulvár.
I prodavačka v samošce,
i vysvědčení na základní škole,
i heslo v encyklopedii.
Život plyne úplně jinými cestami. 		“
— Jaromír Nohavica (2002)[25]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Jaromír Nohavica, Slovnik ceske literatury po roce 1945, 29. 9. 2015 [cit. 2023-11-14]
  2. ↑ a b c Nohavica, Jaromír, Český hudební slovník osob a institucí [aktualizace. 2003-11-12] [cit. 2023-11-25].
  3. ↑ Biografie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  4. ↑ Vladimír Vlasák: Vzácný i lidový Nohavica, iDnes.cz, 16. 3. 2003
  5. ↑ a b c d e HRDINKA, Martin. Ankety Zlatý slavík a Český slavík 60 let – Jaromír Nohavica 70. Rozhlas.cz [online]. 10. červen 2023 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Houda (2023), str. 273.
  7. ↑ Houda (2023), str. 251.
  8. ↑ Houda (2023), str. 66–67.
  9. ↑ Houda (2023), str. 208–213.
  10. ↑ Narozen v komunismu, umřu v komunismu, Nohavica.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-16].
  11. ↑ Akademie populární hudby – historie. www.aph.cz [online]. [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-01. 
  12. ↑ HOLOUBEK, Jan. Nohavicovy pražské koncerty skončily fiaskem. Pro překupníky. Prahain.cz [online]. 24. srpna 2023 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Nohavica bleskově vyprodal tři koncerty v Lucerně. Denik.cz [online]. 24. března 2009 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK. Nohavica před lety dvakrát vyprodal O2 arenu v Praze, teď chystá další koncert. hn.cz [online]. 4. května 2017 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ Hanba sláva, Youtube.com, 20. října 2017, [cit. 2024-04-01].
  16. ↑ IREPORT.CZ. LIVE: Jaromír Nohavica v O2 areně přesvědčil o své výjimečnosti. iREPORT – music&style magazine. Dostupné online [cit. 2017-10-31]. 
  17. ↑ Ostravo, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  18. ↑ Archiv pod lupou, Ostravo (2003), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  19. ↑ Ostravian Pie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  20. ↑ Dokud se zpívá, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  21. ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  22. ↑ Ukolébavka pro Kubu a Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  23. ↑ Pro malou Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  24. ↑ O Jakubovi, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  25. ↑ a b SPÁČILOVÁ, Mirka. Jarek Nohavica: Jsme košťaty Zelenkových čarodějnic. iDNES.cz [online]. 5. března 2002 [cit. 2024-01-31]. (V souvislosti s filmem „Rok ďábla“, na otázku „Ve filmu je také motiv zneužití bulvárem. Máte s tím zkušenosti?“). Dostupné online. 
  26. ↑ PLEVA, Martin. Nohavica: Nebýt mé ženy, tak bych to všechno nepřežil. Denik.cz [online]. 7. června 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  27. ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina. Jaromír Nohavica: Když člověk začne zmiňovat příliš úspěchů, čeká za rohem ďábel. Rozhlas.cz [online]. 18. prosince 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  28. ↑ HARTMAN, Ivan. Recenze: Jaromír Nohavica udržuje věčný oheň i na novém albu, je slastné a zároveň bolí. HN.cz [online]. 24. listopadu 2017 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ PLISKOVÁ, Sabrina. Snažím se nefňukat a dělat své – skládat a zpívat písně. Mosty. 4. října 2021, roč. 22, čís. 4, s. 18–19. Dostupné online [cit. 2024-01-31]. ISSN 1805-9562. 
  30. ↑ MAZURA, Ondřej; ZEMANOVÁ, Kateřina. Tváře folku: Jaromír Nohavica. Ceskatelevize.cz [online]. 4. listopadu 2021 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ CHACHARSKI & PRETORIAN & EL BAJTO - 100 LET NA SLEZSKÉ feat. JAROMÍR NOHAVICA /OFFICIAL MUSIC VIDEO, Youtube.com, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  32. ↑ Jarek Nohavica v roli rapera: Chuligáni z Bazalů představili další videoklip, Denik.cz, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  33. ↑ Fotbal, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  34. ↑ Mám jizvu na rtu, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  35. ↑ Bazaly, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  36. ↑ http://www.banikbaniku.cz/honorarni-clenove/jaromir-nohavica/ Jaromír Nohavica honorární člen
  37. ↑ Tři rohy penalta, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  38. ↑ Ragby, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  39. ↑ Archiv pod lupou, Ragby (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  40. ↑ Mistrovství ČR ve hře scrabble
  41. ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16].
  42. ↑ ČVANČAROVÁ, Naďa. Mozaika : Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. Rozhlas.cz [online]. 12. února 2007 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  43. ↑ Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. O výstavě v Ostravském muzeu hovoří J. Nohavica, MujRozhlas.cz [cit. 2023-03-09].
  44. ↑ ČTK. Nohavica vystaví svou sbírku zpěvníků. HN.cz [online]. 10. srpna 2012 (datum archivace HN) [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  45. ↑ Sbírka zpěvníků Jarka Nohavici, Ostrava.cz [cit. 2023-03-09]. (Kam v centru, 2007/3, str. 3)
  46. ↑ HORÁČEK, František. Darmoděj není na prodej aneb Změnil se Jaromír Nohavica? Melodie, ISSN 0025-8997 Roč. 27, 1989, č. 4, duben, s. 106-107.
  47. ↑ FOLKtime: Pražská pálená Jarka Nohavici
  48. ↑ Nohavica je Ježíšek a zas rozdává desku. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2006-12-14 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  49. ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]
  50. ↑ JAVŮREK, Karel. Jaromír Nohavica zdarma šíří své DVD pomocí torrentu. Živě.cz [online]. 2011-01-04 [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. 
  51. ↑ Virtuálky 2022, Youtube.com, 2022 [cit. 2023-11-19].
  52. ↑ a b SIMKANIČ, Ján. Fenomén Nohavica: svědomí, co zvrací v národě. Deník N. 2022-11-25. Dostupné online [cit. 2022-11-29]. 
  53. ↑ VIRTUÁLKY POKRAČUJÍ, Nohavica.cz, 31. července 2022 [cit. 2023-12-16].
  54. ↑ a b Jarek v Moskvě, Ceskatelevize.cz, 1. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  55. ↑ Po našymu: Karviňocy, fajně se tu žyje, ni?. E15 [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 
  56. ↑ Boris Urbánek, Jaromír Nohavica – Romeo A Julie (Romantický Muzikál Na Ledě), Doscogs.com [cit. 2023-12-25]. (CD, Soundtrack)
  57. ↑ Romeo a Julie na ledě, Musicserver.cz, 22. června 2003 [cit. 2023-12-25].
  58. ↑ MP3 ALBUM – Pražská pálená, Nohavica.cz, 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  59. ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  60. ↑ SUPRAPHON, a.s. Strazce plamene – Petr Hapka, Michal Horáček – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (duet s Janou Kirschner #1 První noc v novém bytě; sólově #6 Neodolatelná). 
  61. ↑ První noc v novém bytě, Youtube.com, 18. srpna 2012 [cit. 2024-01-30].
  62. ↑ Padesát miniatur v půli cesty, Idnes.cz, 20. června 2007 [cit. 2023-12-14].
  63. ↑ Vlaštovko leť (1990), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]. (Mikymauzoleum, 1993)
  64. ↑ DVD – Z pódia – On The Road 2008, Nohavica.cz, 24. prosince 2008 [cit. 2023-12-16]. (Jarek Nohavica album vytvořil jako dar svým fanouškům k Vánocům 2008. Album je zdarma ke stažení jako torrent.)
  65. ↑ Various - 20Ers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Skladba Já tam byl se skupinou Pio Squad. 
  66. ↑ 20ers: Urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole, Aktualne.cz, 21. listopadu 2008 [cit. 2023-12-25]. (slovensky)
  67. ↑ Já tam byl, Pisnicky-akordy.cz [cit. 2023-12-25].
  68. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 1, Nohavica.cz, 15. 5. – 28. 9. 2009 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  69. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 2, Nohavica.cz, 1. 2. – 6. 6. 2010 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  70. ↑ VLASÁK, Vladimír. Hana Hegerová vydá novou desku. Po třiadvaceti letech. iDnes.cz [online]. 17. června 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  71. ↑ STRAKOVÁ, Katarína. Mrazivě hřejivá derniéra Hany Hegerové. MusicServer.cz [online]. 18. října 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  72. ↑ Mlýnské kolo v srdci mém, Supraphonline.cz, 11. října 2010 [cit. 2024-02-22].
  73. ↑ Stará píseň / La dame brune, Nohavica.cz [cit. 2024-02-22].
  74. ↑ Stará píseň, Youtube.com [cit. 2024-02-22].
  75. ↑ DVD — Adventní koncert, Nohavica.cz, 1. ledna 2011 [cit. 2023-12-16]. (z benefičního koncertu na podporu kostela sv. Ducha v Ostravě–Zábřehu 12.12.2010, vydáno jako novoroční dárek, volně ke stažení jako torrent)
  76. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 3, Nohavica.cz, 5. 9. 2011 – 2. 1. 2012 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  77. ↑ DVD – Půlnoční trolejbus, Nohavica.cz, 24. prosince 2012 [cit. 2023-12-16]. (Album je volně ke stažení jako torrent)
  78. ↑ CD – Tenkrát, Nohavica.cz, 24. května 2013 [cit. 2023-12-16]. (k 60. narozeninám, kompilace Jiřího Černého)
  79. ↑ CD – Kometa – The best of Nohavica, Nohavica.cz, 2013 [cit. 2023-12-16].
  80. ↑ WABI A ĎÁBLOVO STÁDO VYPRÁVÍ PŘÍBĚHY PÍSNÍ : PŘIDALI SE K NIM JAROMÍR NOHAVICA A RADŮZA, Supraphon.cz, 30. září 2014 [cit. 2023-12-24].
  81. ↑ PARTYZÁN / Partisan, Nohavica.cz [cit. 2023-12-24].
  82. ↑ Miláček žen a vetešníků, Supraphonline.cz, 26. listopadu 2015 [cit. 2024-02-01].
  83. ↑ Jaromír Nohavica a Lenka Nová – Miláček žen a vetešníků, Youtube.com, 29. září 2015 [cit. 2024-02-01].
  84. ↑ Muzzikanti, Supraphonline.cz, 11. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29].
  85. ↑ B–Side Band: Folk Swings CD (2020), Bsideband.cz [cit. 2023-12-22]. (3. Zatímco se koupeš, 8. Ježíšek, 13. Plebs blues)
  86. ↑ KASAL, Jiří. Jaromír Nohavica swingující a příběh velkého propagátora jazzu, ale také sporného textaře Ellingtonových skladeb. Rozhlas.cz [online]. 12. ledna 2024 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  87. ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček, Stastnyzacek.cz [cit. 2023-12-22]. (2. Toaletář)
  88. ↑ ŠŤASTNÝ ŽÁČEK, vyjde pozoruhodné album, Supraphon.cz, 16. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
  89. ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček | Šťastný Žáček, Rockandpop.eu, 30. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
  90. ↑ Various – Folk & Country Hity 1998, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
  91. ↑ a b c Až to se mnu sekne, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  92. ↑ Nejhezčí folkové písničky, Kvkli.cz [cit. 2024-01-12].
  93. ↑ Kometa, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  94. ↑ Various – Barvy Českého Folku, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
  95. ↑ Petěrburg, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  96. ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  97. ↑ Zatanči, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  98. ↑ Mikymauz, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  99. ↑ Nejhezčí folkové písničky 2, Mlp.cz [cit. 2024-01-12].
  100. ↑ a b Cukrářská bossanova, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  101. ↑ Ženy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  102. ↑ Různí interpreti – Hitparáda 90. let, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
  103. ↑ Jdou po mě, jdou, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  104. ↑ Písně sametové revoluce, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-31].
  105. ↑ a b Když mě brali za vojáka, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  106. ↑ Jaromír Nohavica, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
  107. ↑ Všední ráno, všední den, Upol.cz [cit. 2024-02-17].
  108. ↑ Husita, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
  109. ↑ Husita (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  110. ↑ Zvláštní bytosti, FDB.cz [cit. 2024-01-29].
  111. ↑ Mávátka (1982), Nohavica.cz [cit. 2024-01-29].
  112. ↑ a b Rok ďábla, Ceskylev.cz [cit. 2023-11-19].
  113. ↑ a b Rok ďábla, CSFD.cz [cit. 2023-11-19].
  114. ↑ Isabel, Kinobox.cz [cit. 2023-01-29].
  115. ↑ JIROUŠEK, Martin. Nohavica a Ruda z Ostravy v upírském hororu, který beznadějně propadl. PatriotMagazin.cz [online]. 26. září 2020 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  116. ↑ Muzzikanti (2017), CSFD.cz [cit. 2024-02-29].
  117. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Všichni jsme Muzzikanti. Zato filmaři bohužel nepřišli. iDNES.cz [online]. 3. března 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  118. ↑ BEZR, Ondřej. HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Směřuje opravdu Jaromír Nohavica do TV Šlágr?. Lidovky.cz [online]. 10. ledna 2017 [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  119. ↑ Sedni a pevně se mě chyť, Nohavica.cz [cit. 2024-02-29].
  120. ↑ HONUS, Aleš. Nohavica, Jandová, Dejdar, Kollárovci a Doga. Muzzikanti hrají páté přes deváté, ale mají i pár dobrých písní. Ostravan.cz [online]. 5. prosince 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  121. ↑ KOŠAŘOVÁ, Karolína. Soundtrack k filmu Muzzikanti: Od pražských hipsterů po letní táboráky. HudebniKnihovna.cz [online]. 20. února 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  122. ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Zpěvák Peter Cmorik: Z Jarka Nohavici jsem nadšený. Novinky.cz [online]. 16. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  123. ↑ Kříž svůj neseme (Jaromír Nohavica a Peter Cmorik), Youtube.com [cit. 2024-02-29]. (hudba Peter Cmorik, text Petr Šiška a Jarek Nohavica)
  124. ↑ Moje wspaniałe życie, CSFD.cz [cit. 2024-01-29]. (CZ: Můj báječný život, 2022)
  125. ↑ Přítel, Nohavica.cz [cit. 2024-01-30]
  126. ↑ a b Vzpomínka na Karla Kryla (koncert), CSFD.cz [cit. 2024-03-01]. (44 minut)
  127. ↑ a b Kateřina (Karel Kryl), JosefStepanek.cz, 15. července 2010 [cit. 2024-03-01].
  128. ↑ Zpívám cizí písně: Karel Kryl, Nohavica.cz [cit. 2024-03-01].
  129. ↑ Vzpomínka na Karla Kryla, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-03-01].
  130. ↑ Vzpomínka na Karla Kryla 1995, Youtube.com [cit. 2024-03-01]. (Nehažte kamení, Jeřabiny, Zbytečná láska, Kateřina, Lásko (polsky), Ukolébavka, Lilie, Morituri te salutant, Prsten z kamejí, Veličenstvo kat, Vánoční, Martina)
  131. ↑ Jeřabiny, Youtube.com [cit. 2024-03-01].
  132. ↑ ČT LIVE : Jarek Nohavica, Ceskatelevize.cz [cit. 2024-02-08]. (52 minut)
  133. ↑ Kometa (1986) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  134. ↑ Babylon (2000) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  135. ↑ Ostravo (2003) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  136. ↑ 20ERS Making of (Hip Hop Dokument) CZ/SK Hip Hop, Youtube.com [cit. 2024-01-30]. (stopáž 37:37–45:32)
  137. ↑ Ahoj, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2011 [cit. 2023-12-29].
  138. ↑ Ahoj, Marie! (koncert) - Hudební (Česko, 2011), Youtube.com [cit. 2023-12-29].
  139. ↑ Díky, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2012 [cit. 2023-12-29].
  140. ↑ Ahoj, Marie! (TV koncert), Fdb.cz [cit. 2023-12-29].
  141. ↑ Koncert Marie Rottrové se kvůli její nemoci přesouvá, Ostrava.cz, 22. listopadu 2011 [cit. 2023-12-29].
  142. ↑ Ohlédnutí za koncertem Marie Rottrové v Ostravě, Denik.cz, 8. prosince 2011 [cit. 2023-12-29].
  143. ↑ Šedá zóna, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14]
  144. ↑ PETRŽELKOVÁ, Hedvika. Nenosil jsem žádnou uniformu vzdoru, říká Merta. V seriálu mapuje normalizační šedou zónu. Lidovky.cz [online]. 11. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online. 
  145. ↑ -JH-. Vladimír Merta oslavil sedmdesát let a vstoupil do Šedé zóny. CeskaTelevize.cz [online]. 1. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online. 
  146. ↑ Šedá zóna, TV minisérie, Fdb.cz [cit. 2024-01-14].
  147. ↑ Šedá zóna (seriál), Csfd.cz [cit. 2024-01-14].
  148. ↑ Šedá zóna 1/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  149. ↑ Šedá zóna 2/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  150. ↑ Já si to pamatuju, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  151. ↑ Já chci poezii, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  152. ↑ Šedá zóna 3/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  153. ↑ Osmá barva duhy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  154. ↑ Václav Souček: Jarek v Moskvě, Rozhlas.cz, 6. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  155. ↑ Jarek v Moskvě (TV film), CSFD.cz [cit. 2023-11-25].
  156. ↑ Písně českých básníků (seriál), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
  157. ↑ Písně českých básníků – Petr Bezruč (E04) (epizoda), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
  158. ↑ 4/10 Petr Bezruč, CeskaTelevize.cz, 29. září 2021 [cit. 2024-03-05].
  159. ↑ Kdo na moje místo? II, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  160. ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Kdo na moje místo?, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
  161. ↑ Pyšný Janek, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  162. ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Pyšný Janek, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
  163. ↑ a b Jarek Nohavica: Když mi někde nedovolí hrát, lidi si mne najdou, Iportal24.cz, 20. září 2023 [cit. 2023-12-18].
  164. ↑ Divadélko pod věží ❖ J. Nohavica, J. Fikejzová, V. Figar, Plameňáci a další (1982), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
  165. ↑ Láska je jak kafemlýnek (1978), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  166. ↑ Divadélko pod věží ❖ Hosty Marie Rottrové jsou J. Nohavica, cimbálová muzika Čarda, Plameňáci (1983), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
  167. ↑ Dialog u televizoru, Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  168. ↑ Píseň o ženách (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  169. ↑ Z Divadélka pod věží (1997), Ceskatelevize.cz [cit. 2023-12-18].
  170. ↑ Studio B (pořad), CSFD.cz [cit. 2024-02-05].
  171. ↑ Studio B Nohavica, Youtube.com [cit. 2024-02-05].
  172. ↑ Na jedné lodi plujem (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  173. ↑ Hrdina nebo dezertér (1985), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  174. ↑ Dopisy bez podpisu (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  175. ↑ Studio B-Live – Recitál populárního písničkáře Jaromíra Nohavici (1993), Youtube.com [cit. 2024-02-05].
  176. ↑ Studio B.Zábavný cyklus vystoupení nejzajímavějších folkových zpěváků Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
  177. ↑ Panoptikum lásek a hrůz (1982), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  178. ↑ Never more (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  179. ↑ Zajíci (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  180. ↑ Svou káru táhnem dál, Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
  181. ↑ Svou káru táhnem dál (koncert), CSFD.cz [cit. 20324-02-05].
  182. ↑ Na plovárně s Jarkem Nohavicou, Seznam.cz, 18. červenec 2000 [cit. 2024-02-03].
  183. ↑ Na plovárně (pořad), CSFD.cz, [cit. 2024-02-03]. (recenze "sator": …41. díl: Jarek Nohavica…)
  184. ↑ Na plovárně: Jarek Nohavica, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-03].
  185. ↑ Marek Eben – Na Plovárně III. (2001), Tony.cz [cit. 2024-02-03].
  186. ↑ NA PLOVÁRNĚ 3. / M. Eben a jeho hosté K. Gott, M. Kubišová, J. Nohavica, CDmusic.cz [cit. 2024-02-03].
  187. ↑ Minišou Karla Šípa: Epizoda 4, Ceskatelevize.cz, 1. května 2021 [cit. 2023-11-21].
  188. ↑ Tváře folku: Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 4. listopadu 2021 [cit. 2023-11-21].
  189. ↑ Kupředu do minulosti, Radiouniversum.cz, 19. února 2022, vysíláno 19.3., 26.3., 2.4. a 9.4.2022 [cit. 2023-11-21].
  190. ↑ a b Všechnopárty, Ceskatelevize.cz, 10. listopadu 2023 [cit. 2023-11-16].
  191. ↑ Josef Herman: Don Giovanni v Ostravě Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine., Hudební rozhledy 02/08 Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine. ISSN 0018-6996
  192. ↑ a b Libretista, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  193. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-16].
  194. ↑ a b c ČTK, iDNES.cz, kot. Divadelní ceny získal Nohavica i Trojan. iDNES.cz [online]. 2. 10. 2006 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  195. ↑ Jaromír Nohavica přebásnil Figarovu svatbu, Denik.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  196. ↑ Autoři: Mozart a Nohavica, Lidovky.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  197. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-17].
  198. ↑ Bastien a Bastienka v podání Luďka Golata, EnsembleDamian.com, 12. listopadu 2013 [cit. 2024-02-02]
  199. ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
  200. ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  201. ↑ V. Ullmann: Rozbitý džbán, Nohavica.cz [cit. 2024-02-02]
  202. ↑ Na všechny hříchy jsou vždycky dva: Opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy jsou inspirativní díla, Ostravan.cz 17. února 2023 [cit. 2024-02-02]
  203. ↑ Malované na skle 2016/2018, Divadlobodlak.cz, 2019 [cit. 2023-11-17].
  204. ↑ Světová premiéra muzikálu Romeo a Julie ostravského týmu Urbánek - Nohavica, Novinky.cz, 7. prosince 2017 [cit. 2023-11-17].
  205. ↑ a b Nohavica získal v Itálii cenu za autorské písně. Jako první Čech. iDNES.cz [online]. 2011-11-13 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  206. ↑ PÍSEŇ PRO V.V. (1987), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  207. ↑ DANSE MACABRE (1996), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  208. ↑ POHLEDNICE ZE SAN REMA / DO RÁJE CHODÍ HOLKY PEKLEM, Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  209. ↑ a b Historie Porty [online]. Porta [cit. 2018-10-08]. Dostupné online. 
  210. ↑ História československej ankety Zlatý slávik, rok 1987, Teraz.sk, 6. července 2021 [cit. 2023-12-07]. (slovensky)
  211. ↑ databazeknih.cz, [cit. 2023-11-12]
  212. ↑ clarina.cz, [cit. 2023-11-12]
  213. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Jarek Nohavica: Poslechněte si moje písně, pak o mně víte úplně všechno. Radio Prague International [online]. 2017-11-05 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  214. ↑ a b aph.cz, dostupné v archivu, [arch. 2004-04-01], [cit. 2023-11-12]
  215. ↑ Nohavica je slavnější než dřív, Idnes.cz, 23. srpna 2001 [cit. 2023-11-29].
  216. ↑ Narodil se písničkář Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 7. června 2008 [cit. 2023-11-29].
  217. ↑ V ankete čitateľov časopisu Rock & Pop zvíťazil Jaromír Nohavica, Sme.sk, 6. března 2004 [cit. 2023-11-22]. (slovenština)
  218. ↑ a b ŠPULÁK, Jaroslav. Žánrové ceny zahájily udílení sošek Anděl 2003. Novinky.cz [online]. Borgis, 2004-03-20 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  219. ↑ ceskatelevize.cz, 2005-05-05, [cit. 2023-11-12]
  220. ↑ satcentrum.cz, 2005-05-06, [cit. 2023-11-12]
  221. ↑ HERMAN, Josef. Don Giovanni v Ostravě. Hudební rozhledy [online]. 2007 [cit. 2023-11-15]. Roč. 9, čís. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-15. 
  222. ↑ Deska roku 2008 zná své vítěze, Denik.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  223. ↑ Jarek Nohavica na Deskách roku 2008: Chceme vám zvednout náladu, Denik.cz, 17. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  224. ↑ Desku roku vyhrál Nohavica, Lidovky.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-08].
  225. ↑ Cena Boženy Němcové, Cas.cz [cit. 2023-12-08].
  226. ↑ a b Dar Jaromíra Nohavici, Celeceskoctedetem.cz [cit. 2023-12-08]. „Cenu Boženy Němcové udělovanou za dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury a společnosti v posledních třech letech …“
  227. ↑ Nohavica má literární cenu, Lidovky.cz, 5. dubna 2008 [cit. 2023-12-08].
  228. ↑ Běžné rozkoše fízlů, Lidové noviny, 18. března 2010. In: Poslední slovo má Jan Rejžek. Galén (2016). ISBN 978-80-7492-340-1 (PDF).
  229. ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia - Złote płyty CD - Archiwum, Zpav.pl 4. listopadu 2009 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  230. ↑ ČTK. Na hudebních Andělech zabodovali Ewa Farna a Tomáš Klus. Novinky.cz [online]. 17. dubna 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  231. ↑ VANČOVÁ, Anna. OBRAZEM: Ceny Anděl 2009. Denik.cz [online]. Vltava Labe media, 18. 4. 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  232. ↑ ČTK. Ceny Anděl 2012: Dvakrát Kryštof, Dyk a Langerová. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-03-16 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  233. ↑ Jarek Nohavica vystoupil v Moskvě. Odvezl si odtud i prestižní ocenění, Denik.cz, 11. října 2013 [cit. 2023-12-02]
  234. ↑ Glosa: Až Nohavicu v Česku ke zdi postaví aneb proč ho Rusové mají rádi, Expres.cz, 27. října 2018 [cit. 2023-12-02].
  235. ↑ Okudžava, Vysockij, Kryl, Nohavica; pokora a úcta k písničkářům, Blog.idnes.cz, 14. dubna 2014 [cit. 2023-12-02].
  236. ↑ Jaromír Nohavica i Artur Andrus z „Diamentami Trójki“, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky, „za wzruszanie i rozkochanie polskiej publiczności wspaniałymi tekstami o pięknie oraz trudzie życia i miłości“)
  237. ↑ Niezwykły koncert Jaromíra Nohavicy i Artura Andrusa!, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  238. ↑ Jaromir Nohavica w Warszawie. Dwa koncerty w Stodole (bilety), NaszeMiasto.pl, 19. května 2014 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  239. ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia – Wyróżnienia – Platynowe płyty CD – Archiwum, Zpav.pl, 27. listopadu 2013 [cit. 2023-12-28]. (polsky)
  240. ↑ 2. ročník Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku 2017, Citarny.com, 17. listopadu 2017 [cit. 2023-12-22].
  241. ↑ Asociace nezávislých médií a Krameriova cena ještě jednou, Manipulatori.cz, 17. září 2018 [cit. 2023-12-22].
  242. ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2017-10-28].  Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
  243. ↑ a b Nohavica a Treťjak dostali cenu za rozvoj česko-ruských vztahů. iDNES.cz [online]. 2017-11-02 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  244. ↑ KLUSÁK, Pavel. Paradoxy Jaromíra Nohavici: Písničkářova cesta od protestsongů k řádu od Zemana. Rozhlas.cz [online]. 6. listopad 2017 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  245. ↑ a b ČTK. Putin vyznamená Nohavicu. Podle Kremlu upevnil přátelství mezi národy. Idnes.cz [online]. 24. října 2018 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  246. ↑ Nohavica dostane ocenění od Putina. Za zásluhy o upevnění přátelství mezi národy. Lidovky.cz [online]. 2018-10-24 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  247. ↑ hop. „Všichni ruští básníci jsou zde se mnou.“ Nohavica převzal od Putina Puškinovu medaili. ČT24 [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  248. ↑ ČTK; iDNES.cz. Vyznamenaný Nohavica Rusku poslouží jako užitečný idiot, píší v Polsku. iDNES.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  249. ↑ a b c Katovice nechtějí koncert Nohavici kvůli jeho vztahům s Putinem, ČTK, 1. března 2022 [cit. 2024-01-04].
  250. ↑ Známý český písničkář Jaromír Nohavica vystoupil v RSVK v Praze, Rsvk.cz, 5. června 2019 [cit. 2023-12-17]. („RSVK“ je Ruské středisko vědy a kultury v Praze.)
  251. ↑ NOMINACE NA CENY ANDĚL, Supraphon, 1. 3. 2021 [cit. 2023-11-11].
  252. ↑ 50 nejlepších českých alb: Na Divném století se Jaromír Nohavica díky spolupracovníkům přiblížil Leonardu Cohenovi, Expresfm.cz, 12. července 2023 [cit. 2023-11-22].
  253. ↑ Planetka Nohavica, Astro.cz [cit. 2023-12-02].
  254. ↑ Katalog jmen planetek objevených na Kleti, Klet.org [cit. 2023-12-02].
  255. ↑ KONÁŠ, Miloš. Kronika malého světa aneb Jak jsme žili v komunismu. 1. vyd. Pelhřimov: NTP, 2004. 300 s. ISBN 80-86559-29-7. Kapitola 25, s. 214–217. 
  256. ↑ Kronika malého světa, Romanyzdarma.cz [cit. 2023-12-02].
  257. ↑ Udavač z Těšína, Hutka.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  258. ↑ Levné knihy 2007, Vladimir-Veit.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  259. ↑ Nohavica po polsku, Wyborcza.pl, 4. května2009 [cit. 2023-12-30]. (polsky)
  260. ↑ ČERNÝ, Jiří. Jiří Černý: Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků. iHned.cz [online]. 23. prosince 2008 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  261. ↑ Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  262. ↑ VAVROUŠKA, Petr. Zápisník zahraničních zpravodajů : V Polsku vyšla deska cover verzí písní Jarka Nohavici. Český rozhlas : Varšava [online]. 19. prosince 2009 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  263. ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Jarek Nohavica má zlato z Polska i nové zpěvníky. Novinky.cz [online]. 9. prosince 2009 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  264. ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Poetický zpěvníček v překladu Marka Landryho. Denik.cz [online]. 23. října 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  265. ↑ Recenze: The Jarek Nohavica songbook 2 for kids/dětem. Jazyky.com [online]. 24. listopadu 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. ISSN 1801-688X. 
  266. ↑ Cover doma, Žamboši, Nohavica.cz, únor 2012 [cit. 2023-12-17]
  267. ↑ Žamboši: Demo 2012 (recenze), Proglas.cz, 9. září 2012 [cit. 2023-11-20].
  268. ↑ Žamboch: Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Roberta Fulghuma, Denik.cz, 8. ledna 2013 [cit. 2023-11-20].
  269. ↑ Držitelé dvou Andělů Žamboši v nahrávce Koncertu Studia Noc!, Rozhlas.cz, 2. března 2015 [cit. 2023-11-20].
  270. ↑ Jaké to letos bylo na Přehlídce ke Světovému dni divadla pro děti a mládež? Archivováno 5. 3. 2024 na Wayback Machine., Idu.cz, 27. dubna 2016 [cit. 2024-03-05].
  271. ↑ KOULA, Jiří. Kryl versus Kryl, i-divadlo.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2024-03-05].
  272. ↑ Kryl–Zmrdtvýchvstání zažít–D 21, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  273. ↑ KRYL – Zmrdtvýchvstání zažít, i-divadlo.cz [cit. 2024-03-05].
  274. ↑ KRYL MÁ DERNIÉRU, Instagram.com [cit. 2024-03-05].
  275. ↑ Opania – Cohen – Nohavica (2CD), Dalmafon.pl [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  276. ↑ TRIBUTE ALBUMS AND COVER VERSIONS, Tributes To Leonard Cohen Et Al., LeonardCohenFiles.com [cit. 2023-12-31]. („Opania Cohen Nohavica“, anglicky)
  277. ↑ COVER V ZAHRANIČÍ – POLSKY, Opania: Cohen/Nohavica (2015), Nohavica.cz [cit. 2023-12-31].
  278. ↑ CICHOCKI, Roman. Sokolovský dostavník opět projede městem. Denik.cz [online]. 29. dubna 2017 [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. 
  279. ↑ DROZDÍK, Jiří. O víkendu do Kraslic na Festiválek na konci světa. Denik.cz [online]. 18. července 2018 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  280. ↑ Představovali jsme náš klub ve spolupráci s kapelou NaDen. Zpravodaj města Kraslic. 1. června 2017, čís. 6, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-01-04]. 
  281. ↑ Sólo pro nás dva, Divadlo.net [cit. 2024-02-24].
  282. ↑ Sólo pro nás dva, PetrZuska.cz [cit. 2024-02-24].
  283. ↑ Sólo pro nás dva, OperaPlus.cz [cit. 2024-02-24].
  284. ↑ Sólo pro nás dva (balet), Narodni-divadlo.cz [cit. 2024-02-24].
  285. ↑ a b Sólo pro nás dva (divadelní záznam), CSFD.cz [cit. 2024-02-24].
  286. ↑ Sólo pro nás dva (i-vysílání), CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-24].
  287. ↑ DERCSÉNYIOVÁ, Lucie. RECENZE: Sólo pro nás dva. Se Zuskou skončila jedna éra baletu. www.lidovky.cz [online]. 24. června 2017 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  288. ↑ KUNČÍKOVÁ, Alena V. S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou. OperaPlus.cz [online]. 12. ledna 2018 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  289. ↑ S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou, Nohavica.cz [cit. 2024-02-24].
  290. ↑ Představení složené z písní Jaromíra Nohavici vzniklo v brněnském Divadle Radost, Divadlo.cz, 2. března 2018 [cit. 2023-12-22].
  291. ↑ Moravské divadlo představuje Boží mlýny. I s písničkami Jaromíra Nohavici, Denik.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-16].
  292. ↑ Boží mlýny - trailer (Moravské divadlo Olomouc), Youtube.cz, 25. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  293. ↑ Moravské divadlo Olomouc: Boží mlýny, I-divadlo.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  294. ↑ Krzysztof Prus, PIEKŁO I RAJ wg Jaromira Nohavicy, spektakl muzyczny, Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  295. ↑ Piekło i Raj wg Jaromira Nohavicy – fragmenty spektaklu, Youtube.com, 7. července 2021 [cit, 2024-02-07]. (polsky)
  296. ↑ a b Piekło i Raj, Prus.art.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  297. ↑ Repertuar (2021-11), Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  298. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Obklopeni knihami - Ángel Esteban | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  299. ↑ ESTEBAN, Ángel. Obklopeni knihami : Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy. Překlad Dominika Černá. Brno: CPress, 2021. 192 s. ISBN 978-80-264-3619-5. 
  300. ↑ Ne, báseň Pro lásku boží nenapsal Nohavica. Šlo o jeho podporu, tvrdí její autor, Denik.cz, 2. prosince 2012 [cit. 2023-11-26].
  301. ↑ PRO LÁSKU BOŽÍ, Youtube.cz, 11. srpna. 2023 [cit. 2023-11-26].
  302. ↑ a b NÁDVORNÍK, Richard. Šílenci v Bruselu, haleluja (Nohavicovi k narozeninám), Blogosvet.cz, 12. června 2023 [cit. 2024-01-28].
  303. ↑ Nohavica hledá diváky svého prvního vystoupení před třiceti lety, Idnes.cz, 30. března 2012 [cit. 2023-11-23]
  304. ↑ a b c d e Houda (2023), str. 266–267.
  305. ↑ a b Halelujá (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…co chtějí vědí o člověku // haleluja // mají na to kartotéku // a v ní su já // haleluja.“
  306. ↑ Písnička o moskevském metru, Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  307. ↑ Blues o malých bytech (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  308. ↑ Jarek Nohavica, rozhovor. Folková Lipnice 1984, Youtube.com [cit. 2024-01-06].
  309. ↑ Cukrářská bossanova (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  310. ↑ Tramp / Píseň zhrzeného trampa (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  311. ↑ Krajina po bitvě (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  312. ↑ Vondrák (2004), str. 364–365.
  313. ↑ Bláznivá Markéta (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-01-06].
  314. ↑ Houda (2019), str. 129–131.
  315. ↑ Přemysl Houda – Normalizační festival: socialistické paradoxy a postsocialistická korekce, iRossler.cz, 5. ledna 2020 [cit. 2024-01-06].
  316. ↑ Svědectví. 8. října 1985 (do tisku), roč. XIX, čís. 76, s. 769–992. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419.  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  317. ↑ Svědectví: Jmenný a věcný rejstřík. 1988, s. 6. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419.  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  318. ↑ NOHAVICA, Jaromír. Písničkáři z Čech. Paternoster. Roč. 1986, čís. 15–16, s. 61, 69–72. Přítel (1985), Myš na konci léta (1982), Dokud se zpívá (1984).. Dostupné online [cit. 2024-01-09].  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  319. ↑ KRYL, Karel. Písničkářský reparát. Paternoster. (psáno 1985), roč. 1987, čís. 17, s. 98–105. Dostupné online [cit. 2024-01-09].  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  320. ↑ Necháme to koňovi? Svědectví, XIX, 76, str. 771–774.
  321. ↑ Folkové rozjímaní. Svědectví, XIX, 76, str. 909–928. (Úryvky z písní Halelujá, 1983; Husita, 1983.)
  322. ↑ Křeslo pro Fausta s panem Vladimírem Hanzelem, Cuni.cz [cit. 2024-01-09].
  323. ↑ LEINERT, Ondřej. Jeho důvěřivost mě odzbrojila, říká dlouholetý tajemník Václava Havla. Denik.cz [online]. 15. listopadu 2014 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  324. ↑ Z repertoiru Jaromíra Nohavici. Svědectví, XIX, 76, str. 929–934. (Nechte to koňovi, 1983; Blues o malých bytech, 1983; Mávátka, 1982; Rakety, 1983; Bláznivá Markéta, 1982.) (Poznámka petitem: „Texty Nohavicových písní jsou přepsány z nahrávek zpěváka (na příklad Cesty vydavatelství Panton, Praha 19B5), které redakci na pár hodin zapůjčil jeden český turista. Otiskujeme je tu bez souhlasu a vědomí autora, je to pirátský text, sloužící jako ukázka k předcházejícímu článku.“)
  325. ↑ Touha a úzkost. S Jaromírem Nohavicou o písničkách i mnohém jiném ze života, Nohavica.cz, Mladý svět – jaro 1984 [cit. 2024-01-06].
  326. ↑ Kličkovat ne, Nohavica.cz, Mladý svět – 50/1986 [cit. 2024-01-06].
  327. ↑ Ještě jednou — proč nezpívá? Ostravský večerník, 5. srpna 1987.
  328. ↑ Houda (2023), str. 252.
  329. ↑ Proč nezpívá J. Nohavica? Ostravský večerník, 22. dubna 1987.
  330. ↑ To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
  331. ↑ Archiv pod lupou, To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
  332. ↑ Vondrák (2004), str. 451.
  333. ↑ Jarmila Poláková: Je mi líto, že vystoupení Havla si odskákal Honza Hammer, PametNaroda.cz, srpen 2022 [cit. 2024-01-09].
  334. ↑ Houda (2023), s. 151–154.
  335. ↑ S Putinem nesouhlasím, řekl Nohavica. Poláci mu však zrušili už pět koncertů, Aktuálně.cz, 3.3.2022
  336. ↑ Jarek Nohavica – Tady to přes 40 lety začalo, Dk-akord.cz [cit. 2023-12-19].
  337. ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr[nedostupný zdroj], Novinychrudim.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  338. ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr, Novinky.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  339. ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Zmsoft.cz, březen 2022 [cit. 2023-12-19].
  340. ↑ Hlas pro demokracii v Uherském Brodu, Idobryden.cz, 23. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  341. ↑ Přehled kulturních a společenských akcí, Uherský Brod, od 3. 3. 2022 do 7. 4. 2022, Ub.cz 20. února 2022 [cit. 2023-12-19].
  342. ↑ Slavnostní zahájení projektu, Cultural-heritage.cz, 27. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  343. ↑ Vivat Komenský, Nohavica, Kryl, Ub.cz [cit. 2023-12-19].
  344. ↑ STRÁŽNICKÝ, Jiří. NA POUŤOVýCH KONCERTECH ZAHRAJE ČECHOMOR, JAREK NOHAVICA NEBO POKÁČ. S. 16. BRODSKÝ ZPRAVODAJ [online]. město Uherský Brod, 1. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. 2022, čís. 9, s. 16. Dostupné online. 
  345. ↑ Růžencová pouť 2022, Ub.cz 26. září 2022 [cit. 2023-12-19].
  346. ↑ Uherskobrodská pouť 2022, 1.10.2022, Ticketlive.cz [cit. 2023-12-19]
  347. ↑ PAŠKOVÁ, Iva. Pouťový víkend s Čechomorem, Pokáčem, Voxelem a Nohavicou. S. 25. Dobrý den s kurýrem [online]. DOBRÝ DEN S KURÝREM, 26. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. XXVII, čís. 39, s. 25. Dostupné online. 
  348. ↑ VEDRAL, Honza. Pokáč: Nohavicovi sprosťárny projdou. Hádky o něj se vedou hlavně na internetu. Headliner.cz [online]. 4. ledna 2024 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  349. ↑ MENČÍK, Milan. Jarek Nohavica a Pokáč v duetu „Vzpomínáš, co zpíval John“ hodnotí množství zloby na internetu. Musecserver.cz [online]. 22. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  350. ↑ Pokáč & Jaromír Nohavica - Vzpomínáš, co zpíval John, Youtube.com, 21. října 2022 [cit. 2024-01-10].
  351. ↑ GÖTH, Jindřich. VIDEO: Blbinka pro radost. Pokáč nazpíval písničku s Nohavicou. iDNES.cz [online]. 21. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  352. ↑ KRŠIAK, Adam. Pokáč a Jaromír Nohavica v novinke spomínajú na Johna Lennona (VIDEO). RukaHore.sk [online]. 21. októbra 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  353. ↑ Jaromír Nohavica, Informuji.cz, 12. května 2022 [cit. 2023-11-24].
  354. ↑ a b Stanislav Dvořák, V našem sále ne. Olomoucká univerzita odmítá Nohavicu, Novinky.cz, 9.3.2022 [cit. 2023-11-24].
  355. ↑ Zrušený koncert? Univerzita si nepřeje vystoupení písničkáře Jaromíra Nohavici v hale UP!, Prostejovsky.rej.cz, 10. března 2022 [cit. 2023-11-24]. „[…] Důvodem tohoto kroku je zejména ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině, a také postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme. Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině i proti jednání prezidenta Ruské federace, pořádání této akce v našich prostorách je tedy z morálního hlediska nepřípustné. […]“
  356. ↑ a b c Jaromír Nohavica - On-line koncert Vlaštovko, leť, Youtube.com, 3. března 2022 [online 2022-03-02] [cit. 2023-11-24].
  357. ↑ Houda (2023), str. 244.
  358. ↑ Nohavica (2005), s. 44.
  359. ↑ Halelujá, Nohavica.cz [cit. 2024-01-28]. (Halelujá čili Velká zpověď aneb Andělé na kůru)
  360. ↑ a b c Hutka o Nohavicovi: zatloukání je zbabělství, Radio.cz, 20. listopadu 2007 [cit. 2023-12-04].
  361. ↑ Jmenné evidence, Abscr.cz [cit. 2023-12-01].
  362. ↑ Rozhovory, Kejklíř, Reflex (1993), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  363. ↑ a b ČERMÁK, Miloš. Kejklíř. Reflex. 1993, roč. 4, čís. 53, s. 21–22. 
  364. ↑ E. LITERATURA, UMĚNÍ, FILM, Cibulka.net [cit. 2023-12-01].
  365. ↑ MALIK URVI (GEN – Gallery of Established Nomenclature), 2000; Podebal.com [cit. 2024-01-16]. (anglicky)
  366. ↑ ČTK, -toy-. Malík urvi: Výstavka politicky zjizvených. iDNES.cz [online]. 28. ledna 2000. Dostupné online. 
  367. ↑ Pode Bal znovu vystaví ty, kdo si zadali s komunisty. Aktualne.cz [online]. 18. března 2010 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  368. ↑ Pode Bal: Malík Urvi II. DOX.cz [online]. 2010 [cit. 2024-01-16]. (Motyčka, Šiml, Kopp). Dostupné online. 
  369. ↑ a b c Archiv pod lupou, Buď vítán (1989) – Příloha: Vídeňský řízek s ananasovým kompotem, Nohavica.cz, září 1989 [cit. 2023-12-17].
  370. ↑ a b UDAVAČ Z TĚŠÍNA; hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007, Hutka.cz [cit. 2023-11-18].
  371. ↑ a b c d Archiv pod lupou, Buď vítán (1989), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  372. ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz, 2005–2009 [cit. 2023-12-17].
  373. ↑ a b Houda (2023), str. 253–259.
  374. ↑ a b c d Nohavica promluvil: StB mi vložila do úst cizí slova, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  375. ↑ 1 023 358, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  376. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Tajemství Jaromíra Nohavici. Respekt. 2006, čís. 22. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0862–6634. 
  377. ↑ a b Tajemství Jaromíra Nohavici, Respekt 22/2006, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  378. ↑ ČEVELA, Miroslav. Nohavica: Keď si ti sadne na chrbát diabol, pekne si to odserieš. SME [online]. 2013-06-28 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  379. ↑ a b iDNES.cz , ob. Nohavica přiznal spolupráci s StB. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2006-05-29 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  380. ↑ Nohavica přiznal spolupráci s StB, Hn.cz, 30. května 2006 [cit. 2023-12-04].
  381. ↑ zaj, ČTK, Právo. Nohavica: nikoho jsem neudal, StB už o všem věděla. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2007-02-11 [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-13. 
  382. ↑ a b Houda (2023), s. 117.
  383. ↑ a b MALECKÝ, Robert. Nohavica a StB: nová fakta. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  384. ↑ Houda (2023), s. 115, 233.
  385. ↑ iDNES.cz, ČTK, jan. LN: Nohavica udal StB petici za propuštění Havla. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  386. ↑ Houda (2023), s. 81.
  387. ↑ Čtvrt čtverečního metru pro Jaromíra Nohavicu, Seznam.cz, 29. ledna 2024 [2024-01-30].
  388. ↑ Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  389. ↑ Hutka: Nejsem bezchybný a Nohavica není konkurent, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  390. ↑ Nohavica je zbabělec, říká Hutka, Idnes.cz, 13. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  391. ↑ Nahrávka: Nohavica v cizině Kryla velebil, doma donášel, Idnes.cz, 14. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  392. ↑ Třeba píseň: Já si to pamatuju (2008), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…Na četu ČT četují si s mačetami četné čety…“
  393. ↑ Výsledky, Cenydeskaroku.cz [cit. 2023-12-03].
  394. ↑ Lidé chtějí Nohavicu. Ikarus si doletěl pro Desku roku, Aktualne.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-05].
  395. ↑ Rozhovory, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  396. ↑ Od Ikara ke dnešku: Nohavicovo nové století, denik.cz, 3. prosince 2020 [cit. 2023-12-05].
  397. ↑ a b c Padouch, nebo hrdina? Kniha o Nohavicovi nechce jednoduchou odpověď, Seznamzpravy.cz, 6. listopadu 2023 [cit. 2023-12-05].
  398. ↑ a b c Harlekýn v odstínech šedi, Advojka.cz, #24/2023 [cit. 2023-12-06].
  399. ↑ Houda (2023), s. 84, 108, 110.
  400. ↑ Festival de luxe jakožto jeden z produkt; spojené Evropy, Mladá fronta Dnes, 27. července 2013.
  401. ↑ Nohavica mi v kufru přivezl své deníky i zápisky z léčebny. Důstojník StB mi ho jako udavače nevylíčil, říká Houda, Dvtv.cz, říjen 2023 [cit. 2023-12-07].
  402. ↑ Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian, Rozhlas.cz, 30. říjen 2017 [cit. 2023-12-05]
  403. ↑ DVOŘÁK, Stanislav. Nohavicu kvůli StB nechtějí na megakoncert k výročí republiky - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  404. ↑ Houda (2023), s. 89.
  405. ↑ Ne, to Nohavica neprovedl. Zpěvák očištěn z nařčení, Parlamentnilisty.cz, 19. října 2023 [cit. 2023-12-05].
  406. ↑ Nohavica jako oběť? ‚Mluvit o návratu komunismu je nehorázné,‘ říká hudební publicista, Irozhlas.cz, 25. března 2022 [cit. 2023-12-07].
  407. ↑ Tragédie jménem Nohavica. Udavač, který se nikdy nezměnil, Forum24.cz, 28. listopadu 2022 [cit. 2023-12-07].
  408. ↑ Houda (2023), (namátkou) s. 68, 95–96, 234.
  409. ↑ ECHO24, MK, NEL. Okamura je sympaťák, říká Nohavica. Prý mají podobné názory. Echo24.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. („Těším se na další setkání a přeji Jarkovi ať se daří!“). Dostupné online. 
  410. ↑ KABÁTOVÁ, Šárka. ‚Je to sympaťák‘. Nohavica podpořil Okamuru, spojují je prý názory na palčivé problémy. Lidovky.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. (Když se jej redaktorka zeptala, v čem si je s Okamurou názorově blízký, odpověděl: „Vy jste kapitánka Kabátová od StB?“). Dostupné online. 
  411. ↑ MALÁT, Štěpán. Okamura: Komu se nelíbí medaile pro Nohavicu, ten připravuje válku s Ruskem. Forum24.cz [online]. 6. listopadu 2018 [cit. 2024-01-02]. („Puškin byl velký básník a Jarek Nohavica je velký básník.“). Dostupné online. 
  412. ↑ ČTK. Putin předal Nohavicovi Puškinovu medaili. Písničkář zazpíval v ruštině. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-04 [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  413. ↑ ČTK. Po Polácích odmítla Nohavicu česká univerzita, Člověk v tísni nechce jeho peníze. Aktualne.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  414. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Mám přátele mezi Ukrajinci i Rusy, řekl Nohavica. Plánuje koncert z podkroví. iDNES.cz [online]. 28. února 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  415. ↑ ČTK. Jaromír Nohavica si ponechá Puškinovu medaili, kterou dostal od Putina. CeskeNoviny.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. („Ruský prezident Vladimir Putin (vlevo) 4. listopadu 2018 v Moskvě na slavnostní recepci u příležitosti Dne národní jednoty udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi (vpravo). [...] ČTK/kremlin.ru“). Dostupné online. 
  416. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica. iDNES.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. (Šťástka: „Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica“ // Nohavica: „Nechávám si ji. Puškinovu cenu jsem dostal za zpívání písní Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy a ne za válčení“ – napsal Šťástka.). Dostupné online. 
  417. ↑ a b Uherský Brod má ve Sberbank zablokovaných 21 milionů korun, Denik.cz, 3. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  418. ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Broďan – nezávislé zpravodajství, Zmsoft.cz [cit. 2023-12-20].
  419. ↑ Houda (2023), s.  210–213, 245–246.
  420. ↑ 112. řádná schůze rady města, bod 41. Různé (2832/R112/22), Ub.cz, 14. března 2022 [cit. 2023-12-20]. (41. Různé (2832/R112/22) // Rada města // d o p o r u č u j e // řediteli Domu kultury Uherský Brod zrušit koncert Jaromíra Nohavici z důvodu nedostatečné distance zpěváka vůči prezidentovi Ruské federace.)
  421. ↑ a b Zrušili vyprodaný koncert Jaromíra Nohavici v Brodě, Denik.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  422. ↑ a b c Brod zrušil koncert Nohavici, málo se distancoval vůči Putinovi, Idobryden.cz, 21. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  423. ↑ Putinovci z Brodu. Zákaz Nohavicova koncertu ukazuje slabost a hloupost, Lidovky.cz, 17. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  424. ↑ a b c –RED–. Nohavica připravuje benefiční koncert, jehož výtěžek půjde na pomoc Ukrajině. YouRadio.cz [online]. 8. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  425. ↑ ČTK, iDNES.cz. Nohavicovi ruší v Polsku koncerty. Sehnal jsem bydlení uprchlíkům, oznámil. iDNES.cz [online]. 4. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  426. ↑ ČTK. Nohavica zazpívá v Bílovci na koncertě pro uprchlíky. Bude se také dražit obraz. SeznamZpravy.cz [online]. 12. dubna 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  427. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Češi už na Ukrajinu vybrali přes miliardu. Kde peníze pomůžou?. SeznamZpravy.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. („… pokud pan Nohavica chce sám o sobě výtěžek ze svého konzertu věnovat na sbírku SOS Ukrajina, tak my mu v tom bránit nebudeme, a navíc tedy ani ze zákona nemůžeme …“). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10. 
  428. ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z Nohavicova koncertu v Ostravě. CeskeNoviny.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  429. ↑ ECHO24, KAP, ČTK. Nohavicův koncert pro Ukrajinu byl vyprodán za čtvrt hodiny. Člověk v tísni ale peníze nechce. Echo24.cz [online]. 13. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  430. ↑ RUDINSKÁ SUPÍKOVÁ, Bronislava. Peníze od Jarka Nohavici? Člověk v tísni odmítl výtěžek z koncertu pro Ukrajinu. Denik.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  431. ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z chystané Nohavicovy benefice. Peníze měly putovat na pomoc Ukrajině. iRozhlas.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  432. ↑ HEJDOVÁ, Kateřina. Člověk v tísni odmítl přijmout dar Ukrajině od Jaromíra Nohavici. NasePraha.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  433. ↑ Jiří Peňás: Nohavica ze svého azylu jenom formuluje nějakou nižší formu lidového brblání, Youtube.com, 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. (Český rozhlas Plus, Interview Plus, čas 02:10)
  434. ↑ BUMBA, Jan. Je možná lepší, když lidově brblá Nohavica než nějaký příšerný svůdce davu, soudí publicista Peňás. iRozhlas.cz [online]. 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Jaromír Nohavica
Studiová alba
Mikymauzoleum (1993) • Darmoděj a další (1995) • Divné století (1996) • Moje smutné srdce (2000) • Babylon (2003) • Virtuálky (2009) • Virtuálky 2 (2010) • Virtuálky 3 (2012) • Tak mě tu máš (2012) • Poruba (2017) • Máma mi na krk dala klíč (2020)
Koncertní alba
Darmoděj (1988) • Osmá barva duhy (1989) • V tom roce pitomém (1990) • Tři čuníci (1994) • Koncert (1998) • Pražská pálená (2006) • Doma (2006) • Od Jarka pod stromeček (2006) • Ikarus (2008) • Z pódia (2008) • V Lucerně (2009) • Adventní koncert (2011) • Koncerty 1982 a 1984 (2012) • Půlnoční trolejbus (2012) • Jarek Nohavica a přátelé (2014) • Jarek Nohavica v Gongu (2018)
EP
Cesty 5 (1985) • Písně pro V. V. (1988)
Kompilační alba
Tenkrát (2013) • Kometa (2013)
Reedice
Osmá barva duhy CD (1994) • 3× Jarek Nohavica (1998) • Box 4 CD (2007) • Platinová kolekce (2009)
Ocenění
Anděl v kategorii album roku
1991 In the Sky (Lucie) • 1992 Missariel (Lucie Bílá) • 1993 Karviná (Yo Yo Band) • 1994 Černý kočky mokrý žáby (Lucie) • 1995 Dřevo (Buty) • 1996 Divné století (Jaromír Nohavica) • 1997 Citová investice (Petr Hapka a Michal Horáček) • 1998 Větší než malé množství lásky (Lucie) • 1999 Kapradí (Buty) • 2000 Illustratosphere (Dan Bárta) • 2001 Proměny (Čechomor) • 2002 Pop: Tune da Radio (Support Lesbiens), Dance: Slowthinking (Ecstasy of St. Theresa), Rock: Biorytmy (Tata Bojs), Jazz/blues: Má vina (Jan Spálený a ASPM), Folk: Já na tom dělám (Bratři Ebenové) • 2003 Pop: Resistance Is Futile (Monkey Business), Rock: Dole v dole (Kabát) • 2004 Pop: Mikrokosmos (Kryštof), Rock: Nanoalbum (Tata Bojs) • 2005 Pop/dance: Kiss Me on My Ego (Monkey Business), Rock: Mezi světy (Lenka Dusilová) • 2006 Pop/dance: Rubikon (Kryštof), Rock: Polib si dědu (Wohnout) • 2007 Pop/dance: Objects of Desire and Other Complications (Monkey Business), Rock: Dreamer (Sunshine) • 2008 Ohrožený druh (Michal Horáček) • 2009 She's a Good Swimmer (Charlie Straight) • 2010 Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa (Nightwork) • 2011 Racek (Tomáš Klus) • 2012 Inzerát (Kryštof) • 2013 Šero (Bratři Orffové) • 2014 Na Radosti (Aneta Langerová) • 2015 ČeskosLOVEnsko (David Koller) • 2016 Hearts (Lenny) • 2017 Eskalace dobra (J.A.R.) • 2018 EvoLucie (Lucie) • 2019 Jednou tě potkám (Vladimír Mišík) • 2020 Řeka (Lenka Dusilová) • 2021 Dýchej (David Stypka a Bandjeez)
Dřívější názvy: Výroční československé hudební ceny (1991), Gramy (1992–1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000)
Síň slávy Akademie populární hudby
1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn
† – in memoriam
Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka
Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)
Pro kulturní osobnost
Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Nohavica&oldid=24415795“